KRÁTKÝ PŘÍBĚH O TOM, JAK MĚ JALAPENA VYDESILA
Mám ráda rybí pomazánku, třeba tuňákovou. A nejraději ji mám, když si navrch krajíce nakrájím tenoučký plátky čerstvého, křupavého, čerstvě utrženého Jalapeno.
A protože ještě čerstvé papričky ve výrobě máme a zpracováváme, tak jsem si vzala včera dvě domů.
Při druhém soustu jsem se vyděsila. Tak je to tady, máš kovid. Jsem necítila nic. Naprosto nic.
Pak mě s úlevou došlo, že cítím tuňáka, a vyděsila jsem se podruhé. Ty papričky nepálí!
Znáte to? Stalo se vám to taky?
Tak buďte klidní, je to zcela běžný jev. Paprička totiž nemá povinnost kapsaicin tvořit, ona ho tvoří tak nějak jak se jí zachce. Nemluvím o extrémech typu Carolina Reaper, ty pálí furt. Teda pořád.
Pokud chcete množství kapsaicinu v papričkách zvýšit, musíte ji začít „týrat“. Omezit zálivku, podtrhávat kořeny, odstranit většinu plodů, a nechat jen ty, na které jste vsadili, a vůbec začít se chovat macešsky. A ještě nemáte jistotu, že to zabere.
Kolísání kapsaicinu v papričkách je efekt spojený s klimatickými podmínkami – především množství vody, délka slunečního svitu a teplota. Představte si pro každou tuto veličinu nepravidelně zvlněnou křivku. Položte je přes sebe a pouze tam kde se protknou, jsou ideální podmínky pro tvorbu kapsaicinu.
My tomu říkáme pracovně EU efekt – protože většina odrůd je z domova zvyklá na jiné než středoevropské, unijní, klimatické podmínky. Teda nevím přesně, je Mexiko v Evropské Unii?
Žádný z těchto jevů není primární a pokud jste běžný pěstitel – bez skříní a dalších vymožeností – tak tyto hodnoty ani běžně neovlivňujete.
Prostě to, že paprička někdy pálí míň a někdy víc, je prostě příroda. Hlavně že nemáte kovid.